Naposledy aktualizováno: 12.9.2017
Jedna říjnová sestava, staré skladby a věci, které ještě nebyly hotové
29. října 1976 vystoupil Frank Zappa ve filadelfském Spectrum s kapelou, která v této podobě vydržela jen krátce. Terry Bozzio za bicími, Patrick O’Hearn s baskytarou, Eddie Jobson u kláves a houslí, Ray White s kytarou a zpěvem, Lady Bianca za klávesami a mikrofonem.
Koncert ve městě bratrské lásky nahrával mobilní vůz Record Plant na šestnáctistopý magnetofon. Žádný další záznam vystoupení téhle sestavy se nedochoval. V roce 1987 nechal Frank Zappa původní dvoupalcové páksy převést do digitálu. V archivu pak koncert čekal dalších dvaadvacet let. Dvojalbum Philly ’76 vyšlo až v prosinci 2009.
|
|
|
Kapela na pár týdnů
Bubeník a zpěvák Terry Bozzio už nebyl nováček. Se Zappou hrál od roku 1975 a objevil se na Bongo Fury (spotify link). K němu nyní přišel baskytarista Patrick O’Hearn, britský houslista a klávesista Eddie Jobson a Ray White. White se k Zappovi bude v dalších letech vracet a stane se jedním z jeho charakteristických zpěváků a kytaristů.
Lady Bianca, vlastním jménem Bianca Odin, v téhle sestavě zpívala a hrála na klávesy. Se Zappou strávila jen krátkou část podzimního turné roku 1976 a později přiznávala, že před nástupem do kapely jeho hudbu prakticky neznala. Na Philly ’76 ale rozhodně není hostem přizvaným na dvě skladby.
Stačí „You Didn’t Try to Call Me“. Bianca roztáhne fráze, pracuje s nimi po svém a starou skladbu Mothers si během několika minut přisvojí. Ještě dál jde v „Black Napkins“. Místy zní tak, že by člověk začal hledat použitý efekt. Podle Biancy tam žádný není. To, co slyšíme, udělala hlasem sama.
Nové album, ale už jiná kapela
Ve stejném říjnu vyšlo Zoot Allures (spotify link). Jeho obal nabízí malý zappovský vtípek na účet běžné představy, že fotografie skupiny na desce ukazuje muzikanty, kteří ji také nahráli. Vedle Zappy a Bozzia na něm stojí Patrick O’Hearn a Eddie Jobson: už tváře nové koncertní kapely, kterou samotné nahrávky alba ještě nezachycují v téhle podobě.
Ze Zoot Allures na záznamu z Philly zazní „Wind Up Workin’ in a Gas Station“, „The Torture Never Stops“, „Black Napkins“ a „Find Her Finer“. Čerstvé album je tedy pořád nablízku. Zajímavější je ale poslouchat, co s jeho skladbami udělají lidé, kteří u jejich původní podoby většinou nebyli.
„The Torture Never Stops“ přitom není postavená na tom, že by studiovou verzi převracela naruby. O’Hearn drží skladbu u země a Bozzio ji netlačí dopředu. Zappa spíš pronáší než zpívá text a kolem toho všeho se povaluje známé sténání. Třináct a půl minuty se neposlouchá jako čekání na kytarové sólo. Kapela drží její nepříjemně pomalý pohyb pohromadě.
Black Napkins
Druhý disk otevírá téměř devatenáctiminutová „Black Napkins“. Den před koncertem ji Zappa zahrál v televizní Mike Douglas Show s tamním studiovým orchestrem. Ve Spectrum to publiku před skladbou připomene. Během dvou dnů tak stejná kompozice prošla dvěma úplně jinými sestavami.
Filadelfská verze má 18:58. Pro mě představuje Zappův kytarový odkaz v jedné z jeho nejlepších podob. Na rozdíl od většiny sól z pozdějších let tady jeho hraní netrpí jistou sterilností a účelností. Nemám pocit, že sleduji technicky brilantního muzikanta, který mi potřebuje další čtvrthodinu dokazovat, že umí hrát na kytaru. Tady má sólo směr a kapela mu po celou dobu nechává prostor, aniž by zmizela.
Bianca vstupuje vokálem, který chvílemi přestává působit jako lidský hlas. Jobsonovy housle vedle ní nejsou ozdoba; dostávají vlastní prostor uvnitř improvizace. Bozzio s O’Hearnem přitom neustoupí do pozadí; ani po skoro devatenácti minutách se z „Black Napkins“ nestane kytarové sólo s doprovodem.
Po něm přijde „Advance Romance“. Dalších 13:56. O’Hearn v ní vystoupí z rytmické sekce a na chvíli se dostane do čela. Tím končí nejroztaženější část koncertu. Od následující „Honey, Don’t You Want a Man Like Me?“ začne Zappa program znovu skládat z kratších písní, dialogů a drobných scén.
Skladby ještě nejsou hotové
Zappa tu nehraje jen staré a nové skladby. Některé ještě nejsou dokončené. V „Tryin’ to Grow a Chin“ už Terry Bozzio vedle bicích přebírá hlavní vokál. „City of Tiny Lites“ i „Honey, Don’t You Want a Man Like Me?“ zatím patří koncertnímu programu; na řadové desky se dostanou později.
Nejvíc je tenhle mezistav slyšet v „Chrissy Puked Twice“. Posluchač, který zná pozdější „Titties ’n’ Beer“, začne brzy poznávat kostru budoucí skladby, ale ještě neposlouchá hotové číslo známé ze Zappa in New York (spotify link). Text i způsob provedení se budou dál měnit. Bozzio vedle bicích přebírá i roli v malém jevištním kusu, který bude Zappa v následujících měsících dál přepisovat.
Staré skladby v nové kapele
Program přitom sahá hluboko do staršího katalogu. „Stink-Foot“, „Dirty Love“, „Camarillo Brillo“ nebo „Muffin Man“ stojí vedle ještě starších věcí z repertoáru Mothers. Z tohohle programu tak nevzniká koncertní Zoot Allures ani obyčejný průřez FZ kariérou. Starší skladby, právě vydaný materiál a věci, které se na deskách objeví teprve v budoucnu, hraje jedna konkrétní říjnová sestava.
Lady Bianca ze sestavy odešla už během listopadu. Když Zappa na konci prosince odehraje newyorské koncerty, z nichž později vznikne Zappa in New York, bude personální i zvuková situace zase jiná.
Pro někoho, kdo se Zappou teprve začíná, bych Philly ’76 jako první album asi nevybral. Dvě CD, dlouhé improvizace, skladby známé z jiných nahrávek v odlišných podobách a vtípky, jejichž původ je schovaný o několik desek vedle, mohou být docela velké sousto.
A tentokrát u toho naštěstí běžel šestnáctistopý magnetofon.
Frank Zappa: Philly 76
Disc 1
1. The Purple Lagoon 3:36
2. Stink-Foot 5:53
3. The Poodle Lecture 3:49
4. Dirty Love 3:37
5. Wind Up Workin‘ In A Gas Station 2:32
6. Tryin‘ To Grow A Chin 4:02
7. The Torture Never Stops 13:32
8. City Of Tiny Lites 7:47
9. You Didn’t Try To Call Me 6:32
10. Manx Needs Women 1:45
11. Chrissy Puked Twice 6:49
Disc 2
1. Black Napkins 18:58
2. Advance Romance 13:56
3. Honey, Don’t You Want A Man Like Me? 4:09
4. Rudy Wants To Buy Yez A Drink 2:20
5. Would You Go All The Way? 2:04
6. Daddy, Daddy, Daddy 2:05
7. What Kind Of Girl Do You Think We Are? 4:58
8. Dinah-Moe Humm 8:10
9. Stranded In The Jungle (Johnson/Smith) 3:10
10. Find Her Finer 3:18
11. Camarillo Brillo 4:04
12. Muffin Man 6:55
Sestava:
FZ – guitar, vocals
Lady Bianca Odin – vocals, keyboards
Ray White – vocals, rhythm guitar, cowbell
Eddie Jobson – keyboards, violin
Patrick O’Hearn – bass, vocals
Terry Bozzio – drums, vocals
