Naposledy aktualizováno: 14.6.2019
Dalším zcela zapomenutým souljazzovým démantem je chicagský skladatel a zpěvák Terry Callier. Jeho v pořadí druhé album u Cadet Records, jazzové pobočky legendárních Chess Records, vyšlo v roce 1972 pod názvem What Color Is Love. Tajemný ženský akt na přední straně obalu vyvolává řadu otázek a těžko vyslovitelné odpovědi.
Začínal jako folkař
Terry Callier odstartoval hudební kariéru na začátku šesté dekády dvacátého století. Několik sezón strávil zpíváním a hraním na kytaru v maličkých klubech a špeluňkách rozesetých po celém Windy City.
Od prvních vystoupení bylo zřejmé, že do klubového prostředí nikdy nezapadne. Miloval klasickou hudbu a ve svých skladbách odkazoval až k hudební filozofii legendárního jazzového saxofonisty Johna Coltranea.
Po jednom vymodleném folkovém albu u Prestige Records se v roce 1970 připojil ke skladatelskému týmu Chicago Songwriters Workshop, jemuž šéfoval jeho kamarád z dětství Jerry Butler (mj. člen doo wopových, gospelových a později soulových The Impressions) a za pravidelnou týdenní mzdu psal písně pro akvizice ze stáje Cadet Records.
cesta k originální hudební směsi jazzu, folku a soulu
Po několika měsících dostává smlouvu na vydání tří autorských LP desek. Produkčně a aranžérsky mu s nimi vypomůže Charles Stepney. Členem jejich týmu se stal i Terryho letitý skladatelský partner Larry Wade. Společně dali dohromady naprosto originální hudební směs jazzu, folku a soulu.
Stepney přišel s návrhem použít dráždivé party smyčcové sekce a přidat k nim tajuplně znějící folkovou kytaru s jazzově odpíchnutým rytmickým doprovodem. Písně se proměnily ve fortnu, kterou může vnímavý posluchač vstoupit do Terryho vnitřního světa a pochopit mnohé společenské události ve Spojených státech amerických na počátku sedmé dekády.
Ostatně, Charles nebyl žádným nováček. Jeho služeb využili muzikanti z psychedelic soulových Rotary Connection, klasických rhythm’n’bluesových The Dells, ale i funkových novátorů Earth, Wind & Fire.
Vypomáhal také bluesmanovi Muddymu Watersovi na jedné z jeho klíčových LP desek Electric Mud (1968, Cadet Records), kterou se Waters přiblížil vkusu fanoušků rockových kapel Cream nebo The Rolling Stones.
jedinečný a neopakovatelný hudební vesmír
Nahrávkám samozřejmě vévodí Terryho hloubavý baryton. Frázováním a básnickým přístupem se asi nejvíce blíží fenomenálnímu Gilu Scott-Heronovi, s nímž po vydání novinky vyrazil na turné. Přes lákavé poměřování s jedním z nejvýraznějších afroamerických tvůrců je Callieriho hudební vesmír jedinečný a neopakovatelný.
Všechny vlivy do sebe geniálně zapadly především v úvodní křehké, téměř devítiminutové, Dancing Girl. Skladba se od kytarového úvodu Phila Upchurche a altsaxofonové sólo Dona Myricka postupně rozvíjí až k mohutnému finále. Terry se v něm vypořádá nejenom s drogami, ale i s prostitucí. Překvapivě podobného monumentálního vyznění docílili i v jednoznačně nejlepší nahrávce alba – funkově uvolněné You Goin‘ Miss Your Candyman.
Přes evidentní snahu vyprodukovat singlový hit si tvůrci udrželi vysokou hudební a především textařskou kvalitu i ve zbývajících písních. Ať to jsou obě silná protiválečná témata Ho Tsing Mee (A Song Of The Sun) a I’d Rather Be With You nebo rozdílné pohledy na lásku v titulní What Color Is Love, You Don’t Care či Just As Long As We’re In Love.
Album What Color Is Love zůstavá i po mnoha letech kvalitní souljazzovou kolekcí. Může se směle srovnávat s takovými zásadními soulovými a folkovými počiny, jaké vydali Nina Simone, Donny Hathaway, Marvin Gaye a na druhé straně Atlantiku Nick Drake nebo John Martyn.
Do roku 1978 Terry vydal ještě další tří komerčně neúspěšné LP desky a vytratil se z muzikantské branže. Nastoupil coby počítačový programátor u organizace zpracovávající sociální výzkumy National Opinion Research Center.
Zpoza terminálu se vynořil až o dvacet let později, když ho díky práci rozhlasových disc-jockeyů náhle (znovu)objevili ve Velké Británii. Jeho původní nahrávky oslovily novou generaci ostrovních acidjazzových fanoušků. Později spolupracoval nejenom s Paulem Wellerem, ale i s Beth Orton nebo kapelou Massive Attack.
Ukázky:
Dancing Girl
– https://youtu.be/qzzEFSc28OY
You’re Goin‘ Miss Your Candyman
– https://youtu.be/bOSZyaB0cZU
Terry Callier: What Color Is Love
Label: Cadet – CA 50019
Format: Vinyl, LP, Album
Country: US
Released: 1972
Genre: Funk / Soul
Style: Soul
Tracklist
A1/ Dancing Girl (8:58)
(Written-By – Terry Callier)
A2/ What Color Is Love (4:04)
(Written-By – Terry Callier)
A3/ You Goin‘ Miss Your Candyman (7:20)
(Written-By – Phyllis Braxton, Terry Callier)
B1/ Just As Long As We’re In Love (3:40)
(Written-By – Larry Wade, Terry Callier)
B2/ Ho Tsing Mee (A Song Of The Sun) (4:20)
(Written-By – Terry Callier)
B3/ I’d Rather Be With You (6:38)
(Written-By – Jerry Butler, Larry Wade, Terry Callier)
B4/ You Don’t Care (5:28)
(Written-By – Larry Wade, Terry Callier)
Record Company – Chess/Janus Records
Recorded At – RCA Studios, Chicago
Mastered At – Ter Mar Studios
Credits
Alto Saxophone, Flute – Donald Myrick
Backing Vocals [Background Voices] – Kitty Haywood, Shirley Wahls, Vivian Harrell
Bass – Louis A Satterfield
Cello – Karl B. Fruth, Leonard Chausow
Congas, Bongos – Alfred Nalls
Congas, Percussion – Fred Walker
Drums – Donny Simmons, Morris Jennings
Electric Piano, Piano – Charles Stepney
Guitar – Phil Upchurch, Terry Callier
Harmonica – Cyril Touff
Harp – Edward Druzinsky
Horns – Ethel Merker, Paul Tervelt
Percussion – Bobby Christian
Trumpet – Arthur Hoyle, John Howell
Viola – Arthur Ahlman, Bruce Hayden, Harold Klatz, Harold Kupper, Roger Moulton
Violin – Elliot M. Golub, W. Zlatoff-Mirsky, Irving Kaplan, Jerry Sabransky, Joseph Golan, Ruth Goodman, Theodore Silavin, William Faldner
Vocal – Terry Callier
Producer, Arranged By, Conductor – Charles Stepney
Supervised By, Coordinator – Evelyn Greco
Engineer – Roger Anfinsen
Remix Engineer – Brian Christian
Supervising Engineer – Gary Starr
