Hudební magazín o zapomenutých příbězích, jazzu, alternativě a albech s hlubším kontextem
The Stooges nabídli na albu Fun House (1970, Elektra Records) šestatřicetiminutovou dávku vlastní posedlosti, chaosu a fyzické energie. Všechny skladby si sami napsali a zaranžovali – bez filtru, bez ochranných rukavic. Výsledkem je syrové, dodnes nepohodlně živé mistrovské dílo, které působí spíš jako dokument nehody než jako pečlivě vystavěná rocková deska.
Pokračování textu The Stooges – Fun House (1970): třicet šest minut na hraně bodu varu
„Šílím z toho, když znám konec příběhu.“
Siouxsie Sioux (27. 5. 1957, narozená jako Susan Janet Ballion) patří k nejvýraznějším hlasům britského post-punku. Jako frontwoman Siouxsie and the Banshees definovala jeho temnější, introspektivnější podobu a výrazně ovlivnila generace hudebníků napříč žánry. Na konci devadesátých let se však rozhodla odejít — ne ze slabosti, ale z vědomí, že ne každý příběh je potřeba dohrát do posledního tónu.
Pokračování textu Siouxsie po Banshees: když se příběh rozhodne skončit
V polovině sedmé dekády minulého století rockové kapely přešlapovaly na místě. Punk rock byl tím, kdo změnil pravidla hry. Vykolíkoval nové stylové hranice, rozdělil a stále rozděluje fanoušky, kteří se přou, zda byl hudební revolucí nebo zhoubou.
Debut, který si nepleťte s punkem
Když v dubnu 1977 vyšlo debutové album Rattus Norvegicus, známé i pod názvem Stranglers IV, všichni měli Stranglers za punkovou kapelu. Jenže jejich hudba byla od začátku někde jinde – nekompromisně drsná a přitom bylo jasné, že je kapela sehraná. Hammondky, garážově nekompromisní zvuk i ponuré rezonance udělaly z desky debut, který si s jednoduchým punkem nespletete. Proniklo do britské Top 10 a bylo nejlépe prodávaným punkovým albem.
Pankáči, příslušníci mladé proletářské generace, svým vzhledem a postoji vyjadřovali vzpouru vůči anglické formě kapitalismu. Tamní politici marginalizovali sociální dopady zavírání velkých továren a k dělnické třídě se chovali pohrdavě. Cílem punkové kultury bylo vyjádření skutečnosti, že vláda a systém nemá pro ostrovní mládež žádnou perspektivu.
Pokračování textu Sex Pistols, nemyslete si, že nás nenávidíte víc než my vás
V pořadí třetí řadové album All Mod Cons (1978, Polydor) definitivně stvrdilo nevšední talent tří mladičkých muzikantů z britského venkova. The Jam se na něm vzdálili hutnému a razantnímu stylu revivalistických Mod kapel. Namísto toho nabídli ve skladbě English Rose pastorální folk, akustické kytary a decentní vokální projev.
Profilový materiál manchesterské postpunkové legendy Joy Division je mimořádným příspěvkem labelu Black Point Records v rámci vzpomínky na 40. výročí tragického odchodu zpěváka a básníka Iana Curtise.
Pokračování textu Joy Division, vytvořili vlastní styl, což se povedlo jen několika málo vyvoleným
„Pro Iana byla slova vždy nesmírně důležitá. Pokaždé, když si pustil nějakou desku, rád se mnou probíral písňové texty. Nerad poslouchal nahrávky, za jejichž slovy nebyl nějaký příběh a které nic neznamenaly.“ Tak na zpěváka Iana Kevina Curtise (15. 7. 1956 – 18. 5. 1980), člena legendárních postpunkových Joy Division, vzpomíná jeho manželka Deborah.
Pokračování textu Ian Curtis, zbavte mě snů, které mě jen dovedou k dalšímu dni